Když se dotkneš moci

Byl jsem účastníkem konstelace jednoho podnikatele. Nešlo o malé věci. Šlo o velké peníze, velké vztahy, velké napětí. Stál jsem v roli jednoho z jeho obchodních partnerů. Protistrany. Nepřátel.

A to, co přišlo, bylo něco, co jsem opravdu nikdy nezažil. Najednou jsem nebyl sám sebou. Nebo spíš – byl jsem někým, koho jsem v sobě do té doby vůbec neznal.

Přišel pocit síly. Byla to síla bez pochybností. Přímá. Jednoduchá. Nezastavitelná. Popsal jsem to slovy: "Jsem jako parní válec." A:

• „Mám na to právo.“
• „Mě nic nezastaví.“ „- Když bude potřeba, zlikviduju tě.“

Ty věty nepřicházely jako myšlenky. Byly to samozřejmé postoje. Nebyla v nich zloba. Spíš chladná jistota.

A zvláštní na tom bylo, že to bylo… opojné. Cítil jsem se větší. Silnější. Neotřesitelný. Bez pochybností, bez brzd. Bylo nás víc proti jednomu. A to nás ještě posilovalo. Ale zároveň bylo jasné, že by se ta síla obrátila protila komukoli. Každý z nás byl připravený převálcovat kohokoli, kdo by stál v cestě. A s tím vším byl samozřejmě spojený strach. Strach o život.

Do té doby jsem tenhle svět neznal. Svět vysokého tlaku, velkých peněz, tvrdých rozhodnutí.

Konstelace mi ho ukázala ne jako příběh, dala mi pochopit tu opojnost i děsivost jako přímou zkušenost v těle.