Svět, kde je možné milovat

Jak vůbec dnes milovat?

Možná čekáme od lásky, že nám dá to všechno, co nám chybí jinde.
Partner má být milenec, nejlepší kamarád, domov, terapeut, zdroj doteku, bezpečí, dobrodružství, smyslu, sexu, uklidnění, inspirace.
A ještě má být tím, kdo nás po pracovním dni přivítá, uklidní, vyslechne, pochopí, rozesměje, oživí...
To je docela dost na jednoho člověka.
Možná problém dnešního seznamování a vztahů vůbec neleží jen mezi mužem a ženou.
Možná jsme na sebe naložili příliš - to všechno, do jsme dřív čerpali z široké rodiny, od přátel, sousedů, které jsme znali, a také z krajiny, lesa, vody. Možná z rituálů, které nebyly umělé, ze samoty, do které nedosáhl signál, z času, který nepředbíhal sám sebe.
Když tyhle mizí, zůstává toho čím dál víc na vztahu.
Má být bezpečím, vzrušením, domovem, životem, který jinde - není...
Místo, abychom do vztahu jako do svého domova přinášeli energii a zdroje, je v našem světě (o němž všechny statistiky dokazují, jak je bohatý) právě tento zdroj vyčerpáván do krajnosti.
Úspěch, kariéra, konkurence, nejistota.
I svět vůbec, který jsme postavili pro vlastní pohodlí a bezpečí, ve výsledku našim tělům a myslím příliš nesvědčí.
Hluk. Spěch. Málo spánku. Hodně obrazovek. Hodně lidí a málo opravdového kontaktu. Málo ticha. Málo času. Málo míst, kde po nás vůbec nic není chtěno, kde se dá nadechnout zeleň a hlína.
A pak dva unavení lidé sedí večer vedle sebe a přemýšlejí, co je špatně s jejich vztahem.
Nemusí to být, že neumíte milovat, možná už jen nemáte z čeho.