NASC Conference 2026: od oddělení k celistvost

Samotný název tématu dobře vystihuje něco, co v konstelacích známe i z vlastní praxe: mnoho obtíží se neukazuje jen jako osobní problém jednotlivce, ale jako projev oddělení – od vlastních kořenů, od těla, od rodiny, od minulosti, od společenství nebo od části sebe sama.

Konference byla podle oficiální anotace pojata jako návrat komunity po několikaleté pauze a jako pokus znovu vytvořit živý, profesionální i lidský prostor pro setkání zkušených facilitátorů i nově příchozích. Nešlo jen o sérii přednášek, ale o vícevrstevnaté společné pole: rituál otevření, hlavní tematické bloky, odpolední menší skupiny, otevřené večerní místnosti pro praxi a sdílení, a závěrečné uzavření celého kruhu.

Čtyři linie, které konferencí procházely

1. Kořeny, země, předkové

První den byl věnován vztahu k zemi, odkud přicházíme, ke krajinám našich předků i k profesním kořenům samotných konstelací. Zaznívá zde motiv, který je dnes stále silnější: bez vztahu ke kořenům se práce snadno stává technikou; s kořeny se může znovu stát cestou.

2. Kolektivní trauma oddělení

Druhý den obracel pozornost k širšímu poli – ke společnosti, historii, národům a k tomu, co nás rozděluje nejen osobně, ale i kulturně a profesně. Téma oddělení zde není jen psychologické, ale také historické a kolektivní.

3. Tělo a somatická integrace

Třetí den směřoval k otázce, jak se trauma oddělení zapisuje do těla: do symptomů, napětí, zvykových reakcí, přesvědčení i zděděných vzorců. To je pro konstelace důležité připomenutí: nestačí něco „uvidět“; často je třeba, aby se změna mohla opřít i o prožitek v těle.

4. Jak jít dál bez popření minulosti

Čtvrtý den směřoval k integraci: jak nést rozdílnost, aniž bychom se museli znovu rozdělovat; jak pustit to, co už neslouží, a přitom nezradit své předky, loajality ani příběhy, z nichž jsme vyrostli.

Co je na tom zajímavé pro nás

Na této konferenci není zajímavý jen seznam řečníků nebo místo konání u oceánu. Zajímavé je spíš to, kam se část současného konstelačního světa posouvá. Méně k jednoduchému „řešení problémů“ a více k širším souvislostem: ke kolektivnímu traumatu, k historii, k tělu, k rituálu, ke komunitě a k otázce, jak znovu vytvářet prostor, ve kterém může vzniknout skutečné patření.

Je v tom i určité napětí. Konstelace se tím mohou prohlubovat, ale také se mohou snadno rozplývat do velkých slov. O to důležitější je zůstávat konkrétní: co se opravdu děje v poli, co se děje v těle, co se ukazuje v rodině, co se mění v životě.

Právě v tom může být podobná konference inspirativní i pro české prostředí: ne jako něco, co máme přebírat, ale jako připomínka, že konstelace nežijí jen z metody, nýbrž z poctivé práce s tím, co bylo odděleno, vytěsněno nebo ztraceno.

Poznámka redakce

Tento text je autorským shrnutím a reflexí nad tématy konference NASC 2026. Nevychází z osobní účasti, ale z veřejně dostupné oficiální anotace pořadatelů.