Matka a dcera

Příklad konstelace, kterou jsem postavili na základě zdravotních obtíží.

Na seminář přišla máma s dospělou dcerou.Dcera řešila dlouhodobé bolesti žaludku.

Postavili jsme jejich rodinu: mámu, dceru, současného partnera – a ptáme se na biologického otce.Odešel, když byly dceři dva roky. Nevedl si příliš dobře.Ale pořád je to otec. V konstelaci to bylo cítit.

Silnější tíha ale šla od mámy.Když k ní obrátíme pozornost, objevují se nejdřív vysvětlení, výčitky, křivdy… a zpod toho postupně hlubší vrstva:Bolest. Smutek. Těžkost.Měli spolu tři děti. A to poslední se nenarodilo.

Máma dlouho držela bolest v těle – až fyzicky, rukama na břiše.„Nechci, aby tohle moje dcera musela zažívat!“ říká.

Zkoušíme to přerámovat:„Ale když dceři neukážeš, co tě bolelo, jak jí máš ukázat, že to byla i láska?“„A nemusí hned běžet za otcem. Jen potřebuje mít k němu otevřenou cestu. Tvoje svolení. Mohla bys jí ho dát?“

Máma se zarazí, když cítí úlevu.„Ano, mohla.“

V tu chvíli stavíme do konstelace místo zástupců přímo je dvě.„Když jste přišly spolu, možná jste připravené to spolu vidět — bez prostředníků.“