Bert Hellinger – životopis

Bert Hellinger – životopis

Bert Hellinger

přeloženo z: http://www.hellinger.com

Narodil se r. 1925. Rodiče, dětství a domov – to byly první důležité vlivy. Minoritní forma víry poskytla rodině imunitu proti deformaci národního socialismu. Pro opakované nepřítomnosti na povinných schůzích hitlerovské mládeže a pro jeho účast v nezákonné katolické mládežnické organizaci byl nakonec klasifikován Gestapem jako potenciální nepřítel lidu. Jeho únik před Gestapem byl paradoxně umožněn tím, že dostal povolávací rozkaz. V 17 letech se stal vojákem, který poznal realitu boje, zajetí, porážky i života ve válečném zajetí ve spojeneckém táboře v Belgii.

Druhým větším vlivem bylo jeho přání stát se knězem. Ve věku 20, hned poté, co se dostal z válečného zajetí, vstoupil do katolického náboženského řádu, kde začal dlouhý proces očišťování těla, mysli a ducha v tichu, studiu, pozorování a rozjímání. 16 roků působil potom v Jižní Africe jako misionář u kmene Zulu, kde zároveň vyučoval a byl knězem. Hellinger s hrdostí říká, že 13% na všech Afričanů navštěvujících v té době školu v Jižní Africe, byli studenti této mise. Naučil se jazyk Zulu. Často dnes povídá zábavné historky o zdvořilé důstojnosti Zuluů, když z neznalosti řekl něco nevhodného. Sžil se s tímto prostředím, jak je to jen pro Evropana možné. Zkušenost se střetáváním kultur vyostřila jeho vědomí relativity mnoha kulturních hodnot.

Jeho zvláštní schopnost postřehnout vztahy v systémy a jeho zájem o to společné, co leží za růzností kulturních společenství se vynořovala během let, kdy viděl, že mnoho rituálů a zvyků Zuluů má podobnou strukturu a funkci jako zvyky jiných kultur, a v základu se dotýká obecné lidské zkušenosti. Dělal také pokusy s integrováním hudby a rituálů Zuluů do mše. Jeho důvěra v dobrodiní kulturní a lidské rozmanitosti je hluboká a umožňuje mu dělat věci jiným způsoby. Posvátno je přítomné všude.

Další větší vliv byla jeho účast v mezirasovém ekumenickém tréninku ve skupinové dynamice vedeném anglickými duchovními. Přinesli tuto formu práce se skupinou z Ameriky a zhodnotili v ní dialog, fenomenologii a individuální zkušenost. Hellinger poprvé zažil novou dimenzi péče o duši. Vypráví, jak jeden z učitelů se jednou skupiny zeptal: „co je pro vás důležitější, vaše ideály nebo lidé? Co obětujete raději?“ Následovala bezesná noc. Implikace této otázky byly dalekosáhlé. Hellinger říká: „jsem velmi vděčný za tuto otázku. Změnila můj život. Tato zásadní orientace k lidem tvarovala veškerou moji další práci. Správná otázka je půl cesty.“

Jeho rozhodnutí odejít z náboženského řádu po 25 letech bylo přátelské. Píše, jak se mu postupně ujasňovalo, že být duchovním již není vhodný výraz jeho vnitřního růstu. S charakteristickou nevinností a rozhodností učinil rozhodnutí a vzdal se života, který znal tak dlouho. Vrátil se do Německa, začal psychoanalytický trénink ve Vídni, potkal svoji budoucí manželku, brzy se oženil. Nemají žádné děti.

Psychoanalýza byla dalším větším vlivem. Jako se vším, co dělal, vrhl i nyní Hellinger sebe sama cele do psychoanalýzy. Přečetl všechny Freudovy práce i další literaturu k tématu. Krátce před ukončením tréninku mu jeho školící analytik dal kopii Janovského primárního výkřiku – knihu, kterou školitel sám nečetl. S typickou láskou k hledání chtěl Hellinger okamžitě vědět více. Navštívil Janova ve Spojených státech a nakonec absolvoval devět měsíců s Janovem v Los Angeles a Denveru.

Psychoanalytické společenství ve Vídni bylo méně nadšené tímto způsobem terapeutického procesu založeného na zkušenosti těla než Hellinger a on znovu stál před otázkou, co je důležitější – věrnost skupině nebo láska k pravdě a hledání? A láska k hledání zvítězila. Rozchod s psychoanalýzou byl nevyhnutelný, ačkoli se v ní Hellinger později kvalifikoval na jiném ústavu. Jeho dovednosti v na tělo orientované psychoterapii však zůstaly podstatným prvek jeho práce

Dalším zájmem byla Gestalt terapie, se kterou se setkal prostřednictvím Ruth Cohen a Hilarion Petzoldové. Fanita English jej uvedla do transakční analýzy a práce Erica Berneho. Spolu s manželkou integroval znalosti o skupinové dynamice, psychoanalýze, gestalt terapii, primální terapii a transakční analýze.

Jeho práce s analýzou scénářů (opakující se vzorce chování ve vztazích) vedla k objevu, že některé scénáře fungují napříč generacemi a v celém rodinném systému. Dynamika identifikace se také stala postupně jasnější během tohoto období. Kniha Ivana Boszormenyi Nagye Neviditelná pouta a jeho poznání skryté věrnosti (loajality) a potřeby rovnováhy v rodinách byla dalším důležitým krokem.

Hellinger dále trénoval rodinnou terapii s Ruth Mc Clendon a Leslie Kadis. To bylo vůbec první setkání s rodinnou konstelací. „Byl jsem velmi zaujat jejich prací, ale nerozuměl jsem jí. Přesto jsem se rozhodl, že chci pracovat systemicky. Rozhodl jsem se nevzdat se, dokud tomu opravdu neporozumím. Po roce, když jsem se ohlédl, jsem byl mi překvapený, že jsem vlastně pracoval systemicky.“

Článek Jay Haleye o zvráceném trojúhelníku vedl k objevu významu hierarchie v rodinách. Následovala práce v rodinné terapii s Theou Schonfelderovou. A školení v hypnoterapii Miltona Ericksona a NLP – neurolingvistickém programování. Také provokativní terapii Franka Farella je důležité zmínit. A terapii pevným objetím Jiřiny Prekopové (původem z Moravy). Důležitý prvek, který převzal z NLP je důraz na práce se zdroji spíše než s problémy. Jeho využití příběhů v terapii ovšem pochází z Ericksona. První příběh, který Hellinger použil v terapii je Dvojí štěstí.

Toto obeznámení s širokým rozsahem psychoterapie ukazuje, že Hellingerův příspěvek k psychoterapii je jedinečnou integrací rozmanitých směrů. Hellinger si nenárokuje, že by objevil něco nového, ale je nepochybné, že přišel s novou integrací. Má přirozenou schopnost být naplno v nových situacích, ponořit sebe sama a učit se z toho, co je. Jeho časné zkušenosti jej naučily dávat si pozor na autoritu a následovat svoji vlastní cestu. I když se často zdá, že nás vede do nejistoty, je to jediná skutečná ochrana, kterou máme proti svedení falešnými autoritami. Jeho naléhavý důraz na vidění toho, co je, oproti slepému přijímání naučeného, spolu s věrností vlastní duši – to je základ, na němž je postavená jeho práce.

V samé podstatě – Hellinger je praktik.

Filozofickým společníkem by mohl být Martin Heidegger a jeho hluboké pátrání po pravdivých slovech, které rezonují v duši. To má velmi blízko větám, které klienti vyslovují v konstelacích a kterými obnovují proudění lásky.

A poslední vliv – nebo možná lépe, společník – Hellingerova láska k hudbě. Ano, k opeře, zvláště k Wagnerovi.

přeložil autor stránek

Sdílet:
Share

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *